Roman

Cherchez la femme! Za mým seznámením s Ivou a Martinem hledejme ženu, ženu, do které jsem se na stará kolena zamiloval a která mi neustále vyprávěla o Benodis. Na začátku ji rozčilovalo, když jsem mluvil o "jejich konceptu". Pro ni to znamenalo mnohem víc. Když jsem na jedné z četných nahrávek, které má milá schraňovala, poprvé slyšel Martinův příjemný, laskavý hlas a uvědomil si, jak hluboký smysl dávají jeho slova, došlo mi, že opravdu jde o mnohem víc než "koncept". 

Byl jsem tehdy skeptikem, pragmatikem a protikladem hledače duchovních pravd, plným nedůvěry ke guruům všeho druhu. Jenže Iva s Martinem žádní guruové nejsou, nehrají si na ně a cíleně se tomu brání. Upřímně, odhodlaně a důsledně až nekompromisně hledají odpovědi na to, kdo jsme, jaký je smysl našeho života a co dělat, aby se naše životy trvale změnily k lepšímu. To jsou otázky, které by si měl klást každý, kdo chce příležitost zvanou život smysluplně prožít a využít, nikoli pouze přežít a protrpět. 

Ivu s Martinem jsem poznal za časů nejhlubšího covidového šílenství a vážil jsem si jejich nadhledu, klidu a pochopení, které byly tehdy vzácností. Zároveň jsem oceňoval, že se hluboce zajímají o společenské a politické dění a nežijí na růžovém obláčku. Všiml jsem si, že mají báječný smysl pro humor a veliký přehled. Vždy jsem z jejich strany cítil úctu, empatii a snahu najít řešení. Proto mi nečinilo potíže začít jim důvěřovat a otevřít se jim. Otevřeli mi mnoho oken a dveří.

Z jejich nadhledu, šíře a hloubky může čerpat každý. Nejde jen o Martinův fascinující dar vidět a cítit, co většina jiných zatím nevidí a necítí. I kdyby mě Iva s Martinem vybavili do života pouze zkušeností, že prvním principem vesmíru je pravda, mělo nesmírný smysl ty dva poznat. Samotná informace o důležitosti pravdy nestačí. Na první pohled je to banalita a samozřejmost. "Pravda vítězí!" Jenže díky Ivě s Martinem mi teprve na stará kolena dochází, jaký dosah a dopad má poznání, že dokud se neprosadí pravda (ne něčí pravda, ale pravda jako princip), nerozpustí se mlhy iluzí a nepročistí se prostor, mnoho dobrého nevznikne. Odvaha k pravdě mění životy a svět kolem nás. 

Pochopil jsem, že Ivu a Martina nejvíce potěší, když se lidé kolem nich naučí poradit si důstojně a v lehkosti sami a je samotné už vlastně nepotřebují. Toho jsou schopni jen ti nejlepší a nejmoudřejší rodiče, učitelé a přátelé. 

Můj případ je příběhem o tom, že nikdy není pozdě vypadnout ze zrezivělých kolejí, podívat se na vlastní život z nadhledu, přestat lhát sobě i druhým a leccos změnit, jestliže to dává smysl a přináší úlevu vám i vašemu okolí. Iva s Martinem mě svým příkladem a jasnými postoji přesvědčili, že každý z nás nese plnou odpovědnost za vlastní existenci, že výmluvy nikam nevedou a že našim možnostem se otevírá neskutečný prostor. Podělili se se mnou o univerzální nástroje, které mi nikdo nevezme (nicméně je můžu zahodit nebo nechat rezivět). Za to jim budu navždycky vděčný. 

Ze srdce přeji Ivě a Martinovi, aby jim cesta, po níž kráčí životem, vždy přinášela radost a dávala smysl. Přeji jim, aby se každý, kdo za nimi přijde, otevřel tomu, co slyší, vidí a cítí, a pochopil, že koně můžete dovést až k prameni, ale napít se musí sám.