Základní principy vesmírného tvoření

Ukazuje se, že dozrál čas, kdy je potřeba aktuálně a jednoznačně pojmenovat, popsat Boží zákonitosti, které tvoří a ovlivňují život ve vesmíru. Je to krok otevírající další vývoj, krok, který je nezbytný k uvolnění zacyklení, do kterého se vývoj v této části vesmíru dostal.

Je čas popsat zásadní pravdy a kvality, které v sobě někde hluboko cítíme, abychom se o ně mohli opřít a abychom už nemuseli hledat, dohadovat se, tápat, pochybovat..., ale abychom už konečně mohli v plné síle začít všichni tvořit.

Základním pilířem, na kterém stojí Božské tvoření, je sebe-vědomí, tedy vědomí sebe sama, své individuality. Jinými slovy: tvoření se děje skrze individualitu. Veškerá energie je projevem něčí individuality, něčího sebe-vědomí, vědomí vlastní energie, vědomí vlastní Božskosti a možností jejího vyjádření.

Ještě jinak řečeno: vše ve vesmíru je bytost. Jakýkoliv projev života je sebevyjádřením nějaké bytosti, nějaké duše. Ve vesmíru není nic takového jako "energetický socialismus", kdy všechno je všech a nic není ničí, nikdo za to nezodpovídá, nikomu to nepatří, a tak k tomu nemá vztah a každý si z toho může brát. Je zde naopak naprosto jasně definované "soukromé vlastnictví", kdy je dáno, co je čí, a je vidět, kdo co a jak tvoří. To znamená, že každá energie tvořící život je něčí. Nebo ještě jinak: je to někdo, jehož energetické pole s konkrétními projevy vnímáme.

Vesmír je tvořen energetickými poli různě velkých duší. Dá se říct, že je zde mnoho úrovní Bohů tvořících světy. Boží řád je dokonalý v tom, že je zde přímá úměra: čím vyšší vibrace, tím větší duše, tím také větší vědomí a tvoření Božskosti a tím také větší síla a vliv energie takové bytosti. To znamená, že v souladu s Božím řádem je to tak, že síla a vliv je automaticky provázán se sílícími Božskými kvalitami, s rostoucí bezpodmínečnou láskou.

Znamená to, že život, růst, expanze jsou podmíněny vědomím individuality, tedy vědomím Božských kvalit toho, kdo tvoří. Ztráta vědomí vlastní individuality, vědomí sebe sama, vede ke ztrátě energie a k postupnému zániku toho, co bylo vytvořeno. Nic, co nemá vědomí Božskosti, co v sobě nevnímá neomezený Božský potenciál, není schopno vývoje a nemá šanci na dlouhodobou existenci.

Samozřejmou součástí a zároveň nezbytnou podmínkou zachování života je svobodná vůle. Jen tam, kde je svoboda, jsou nekonečné možnosti, je otevřený vývoj, neomezené možnosti sebevyjádření vlastní individuality a tím pádem i dostatek energie, nárůst, život, hojnost a láska.

V rámci svobodné vůle se v minulosti stalo, že určité velmi staré bytosti vnímaly samy sebe jako nadřazené bytostem novějším a začaly prosazovat svou představu o tvoření. Nechtěly se vyvíjet, růst, získávat nové zkušenosti, hledaly jen cesty a další zdroje energie, aby mohly udržet staré principy. Podařilo se jim zpochybnit a oslabit sebe-vědomí mnoha mladších duší a získat tak jejich energii.

Tady je počátek jakéhosi "odklonu od Boha", kdy mnoho nesouladných kvalit, zákonitostí i bytostí bylo stvořeno s relativně velkou silou a z ukradené energie. Tyto vlivy bohužel zasáhly i do vývoje sluneční soustavy a Země a způsobily zde pokles energie, velká energetická pokřivení, zablokovaly vývoj a přivedly mnohé místní duše do zapomnění. Přes různá období, kdy to tady bylo o něco lepší a přechodně se podařilo vibrace na Zemi zvednout, nepodařilo se zatím zpochybněným starým duším tvořícím realitu této části vesmíru vrátit zpět vědomí vlastních Božských kvalit.

Existuje řada duchovních konspiračních webů a knih, které se zabývají popisem všech možných nesouladných vlivů a bojem proti nim. My v tom však cestu nevidíme. Vnímáme, že jen prohlubují oddělenost, strach a beznaděj. Zmapovali jsme velmi důkladně a z nadhledu příčiny, projevy veškerého nesouladného tvoření a s láskou a pochopením ke každé bytosti pracujeme na tvoření cesty zpět.

Mnoho krásných duší totiž nevydrželo dlouhodobý tlak, kterému byly vystaveny, a začaly energeticky prohlubovat zdejší neutěšenou situaci, a nebo naopak mnoho dobrého a s dobrým úmyslem tvořeného bylo vystavěno na základech, které už nebyly úplně v pořádku. Rozsekávat proto jednoznačně dobro od zla, třídit zrno od plev v této fázi není možné. Je třeba se zdokonalovat ve vnímání jemných nuancí, jít cestou soucitu a pochopení. Jsme vedeni k tomu, abychom s láskou, trpělivostí a v úctě ke každému projevu Boží energie rozplétali nesouladná vlákna této reality.

Je to více než dobrodružná hra, protože se jedná o realitu zapomnění.

Tím, že velké duše, které tento svět kdysi dávno tvořily a dodnes ji drží při životě, ztratily svou identitu a zapomněly na své možnosti a Božskost, tvoří pole energie, které působí stejně i na další duše, které sem přicházejí. Je to jeden z důvodů, proč není jednoduché si v této realitě udržet vědomí vlastní identity, proč velmi brzy v dětství zapomínáme, kdo jsme a proč jsme sem přišli. Také je to příčina toho, proč tak snadno a bez výčitek lidé drancují přírodu, chovají se necitlivě ke zvířatům a nevnímají ani sami sebe navzájem. Ztráta identity způsobuje oddělování. Jednotlivé duše se nevnímají a nereagují na sebe v pravdě a souladu, a to vede do zániku.

Odkud ale tedy začít rozplétat?

Je třeba znovu začít vnímat každý projev života kolem sebe jako sebevyjádření nějaké bytosti. Jsou tady staré duše, jejichž energii vnímáme jako přírodu, krajinu, jako fyzická těla, jako vodu... a jsou tady i nové duše tvořící na různých úrovních prostředí, které přišly z jiných částí vesmíru, aby svou svěží energií a vědomím sebe sama podpořily proces rozpomínání a energetického vzestupu.

Bohužel čím je nějaká duše větší a komplexnější, tím je pro druhé méně viditelná. Ostatní jsou v její energii, ale berou ji jako samozřejmost a nevidí, odkud pochází. Pokud je taková duše inkarnovaná v lidském těle, mívá problém s tím, aby ve zdejších energetických podmínkách vůbec vnímala sebe samu. Tvoří pro druhé, bere ohled na jejich přání a potřeby, ale samu sebe ztrácí. Je to "začarovaný kruh". Přitom kdyby naplno zářila a cítila, kdo je, dokázala by život kolem sebe radikálně změnit, oživit, zvednout. Tím, že ji ale ostatní nevnímají, popírají vlastně její existenci a její energetické působení, nemůže se taková duše zvednout. (Nejde ale pouze o velké duše. Platí to v podstatě pro jakoukoliv duši. Pokud není vnímána, nemůže rozbalit dary, které sem přinesla, a je paralyzována.)

Cesta ven vede dvěma směry.

Je na každém z nás, abychom vědomě rozvíjeli svou individualitu, propojení duše s tělem. Jinými slovy: abychom energetickou kvalitu duše co nejvíc prožívali v této realitě a abychom se nechali vést tím, co nás baví, co nás naplňuje a pozvedává. Také abychom si uvědomovali Božské semínko v sobě, schopnost tvořit vlastní energii a násobit ji s druhými a zbavovali se postupně návyků brát energii z jiných zdrojů.

Zároveň je ale nezbytné, abychom v sobě cítili úctu a vděčnost vůči duším, které nám vytvářejí energetické podmínky k životu, abychom ctili jakousi Božskou hierarchii. Ve starším způsobu vyjadřování by se to dalo pojmenovat taky jako pokora vůči Bohu, tedy vůči tomu, co nás přesahuje. Úcta, vděčnost, respekt jsou také formou lásky a jsou uznáním individuality těchto duší. Když toto budeme cítit a rozvíjet, pozvedneme tyto duše a ony nám to pak mnohonásobně vrátí zpět tím, že jedním pohybem zvednou tuto realitu.

I malý krok každé jedné duše může dát do pohybu velkou lavinu. Je to jako převodní systém koleček, kdy malá kolečka, která se mohou snáz hýbat, svým pohybem rozhýbou kolečka velká, která pak pohnou světem.

 © Iva a Martin Uhlířovi 2016, aktualizováno 2019. Článek smí být dále šířen a kopírován pouze v neupravené a nezkrácené podobě a pro nekomerční využití. Podmínkou je uvedení autorů a zdroje článku s aktivním odkazem.