Má duchovní růst bolet?

08.11.2016

Tento článek jsem původně začala psát jako příspěvek do jedné diskuze na Facebooku. Opět se ale ukázalo, že se nemůžu do žádných diskuzí zapojovat, protože nejsem schopna reagovat krátce a věcně, ale potřebuji vždy uvést široký kontext, jehož součástí dané téma je. Výsledek je takový, že z toho nakonec vznikl článek. Nicméně jeho struktura bude vycházet z oné diskuze a je reakcí na témata v této diskuzi zmíněná.

1. Téma fyzického nepohodlí, bolestí...

Možná budete překvapení, ale různé nepříjemné fyzické projevy na těle jsou součástí duchovní cesty. Tedy pokud po ní chcete jít v pravdě, poctivě a nehledáte žádné duchovní zkratky. Z nejvyššího božského hlediska sice žádná bolest není nutná, ale tady nejsme v Ráji. Jsme v realitě, kde spousta věcí není v souladu a je třeba je uvidět, pochopit, zpracovat, přetvořit. A to se děje přes naše fyzická těla. Ta jsou nástrojem tvoření v této realitě. Získat informaci, mít inspiraci v podobě vize nebo myšlenky bohužel nestačí. To, co nás a svět, ve kterém žijeme, mění, je prožitek, díky, kterému vše pochopíme "doopravdy", tedy ve všech úrovních svého bytí.

Když duchovně rostete a stoupají vibrace vaší duše, roste i vaše citlivost a vnímavost. A to hodně do šířky. Znamená to, že cítíte řadu věcí, které jste předtím necítili. Nejen, že vám přicházejí vyšší vhledy, ale také mnohem víc cítíte, co nefunguje, iritují vás i drobné nesoulady, nepravdy. A hodně z toho můžete cítit jako různé fyzické tlaky, bolesti, omezení.

Je to proto, že jste dorostli do úrovní, které nejsou ještě tak pročištěné, ve kterých pravda ještě nebyla tělem rozpoznána a uchopena. Cítíte systémové věci, které vás různě tlačí, omezují, zraňují, paralyzují... Vím, o čem píšu, protože o tom, je celá naše práce. Naše vědění není zadarmo, všechno, co víme, víme díky tomu, že jsme to skutečně prožili a pochopili. Byli jsme naivní, neznali jsme sami sebe, strkali jsme nos tam, kde nebylo čisto a bezpečno a často jsme přes něj dostali. A ještě stále nemáme na růžích ustláno. Jen o tom nemluvíme. To, co jsme ale získali, za to stojí. Je to vnitřní bohatství, pevné základy a pocit bezpečí, který pramení z toho, že opravdu víme, kdo jsme, kde jsme a s čím zacházíme. S každou takovou bolestí, problémem, překážkou rosteme.

Nicméně to není cesta, po které musí jít každý. Máte svobodu volby. Nemusíte nikam spěchat, nemusíte jít v první řadě. Pokud cítíte, že jsou na vás některé věci moc, že je nechcete prožívat, můžete se svobodně rozhodnout "ubrat plyn". Je to pochopitelné zejména u některých jemnějších duší, nebo u těch, kteří nemají ve svém okolí oporu, nemají s kým sdílet a podporovat se. A není to selhání. Nejdůležitějším principem, na kterém stojí vesmír, je sebeláska. Nemá smysl jít po cestě, která nám nedělá radost. Pokud tedy prožitky a poznání, které na své cestě získáte, nevyváží pocity nepohodlí, kterými je to doprovázeno, nemá to smysl.

Růst je možný jen tehdy, když nezůstáváme v pozici oběti, mučedníka. Nepomáhá ani nepohodlné energie od sebe odhánět, tvořit obrany, bojovat. Důležité je klást si otázky typu: " Co cítím? Proč to cítím? Co to znamená? Je to jen moje, nebo je to kolektivní? Znám to ze svého života? Cítil/a jsem to už někdy? Jak jsem to tehdy řešil/a? Co s tím můžu dělat teď? " A zůstat otevřeni inspiraci, která k tomu přijde. Klíčovým nástrojem k přetváření světa je hluboké pochopení. Naše zkušenost je taková, že "bitvy" a zkušenosti, které jsme pochopili a zvládli v malém už dříve, jsou klíčem k řešení i velkých systémových věcí. Pokud v sobě najdete tu správnou kvalitu, pocit, sílu a opravdové pochopení pro příčinu vzniku dané situace, můžete vyřešit i velké systémové energetické věci velmi rychle a lehce.

A o to tady vlastně jde. Naše duše nás vedou k tomu, abychom pochopili božské zákonitosti a dokázali je aplikovat tady v této realitě. Skrze naše pochopení a náš stav vědomí se přetváří svět.

A tak se pozvolna dostávám k dalšímu bodu, kterého jsem se chtěla dotknout, a to je řešení systémových energetických záležitostí pomocí různých skupinových meditací.

2. Rizika skupinových meditací a dalších kolektivních aktivit

Vím, že si teď nabíhám na vidle... a že v některých z vás zřejmě vyvolám vlny odporu, ale nedá se nic dělat.

V předchozích řádcích jsem psala, jak důležité je hluboké pochopení toho, proč daná situace vznikla. Aby vaše duchovní práce měla smysl, je potřeba ještě jedné kvality. Nejen rozumět druhým, situaci, ale zároveň hluboce cítit sama sebe a vědět, kdo jsem. Jsou to dvě strany téže mince. Většinou je to tak, že čím víc vím, kdo jsem, tím víc rozumím ostatním a světu kolem sebe. Přičemž pro jistotu zdůrazňuji, že rozumět druhým neznamená nutně s nimi souhlasit, podporovat je nebo s nimi spolutvořit.

Už dříve jsem v některém z předchozích článků zdůrazňovala, že jeden vědomý člověk s vysokými vibracemi a velkým energetickým polem má mnohem větší sílu, než dav těch, kteří jsou nevědomí. A v tom je právě ten vtip. Na to, aby se věci změnily, nebo aby se některé věci nestaly, není potřeba dav, velký počet osob. Je tedy velmi zvláštní, že ti, kteří se tady v republice prezentují jako duchovní vůdci, mají potřebu svolávat kolektivní meditace na podporu něčeho či obranu před něčím. Pokud by měli tak vysoké vhledy, jak prezentují, měli by mít zároveň nástroje i sílu ty věci, které vidí, řešit. To je boží zákon. Pokud to tak u nich není, znamená to, že nevidí tak vysoko a v takovém kontextu, jak to na první pohled vypadá, nemají takový nadhled, a tudíž jejich interpretace situace a návrhy na její řešení jsou zavádějící.

Další moment, který mě v této oblasti znepokojuje, je otázka, co se skutečně děje s energií nakumulovanou při takové kolektivní meditaci. Odpověď se nabízí sama. Velká část z ní jde samotným organizátorům takových akcí a je podporou pro jejich další aktivity. Ti pak dál budují svou velikost, své informační kanály a odvádějí pozornost duchovně hledajících od toho, co je skutečně pravdivé a důležité. A tak spousta osob v dobré víře, s dobrým úmyslem a láskou nevědomky živí duchovní iluze.

Pravda je prostá a zvládne ji každé malé dítě. Když si budete v každém okamžiku vědomí, kdo jste, budete upřímní k sobě i k ostatním, budete mluvit a konat v souladu s tím, co cítíte, jste v neustálé meditaci, spojení se svou duší a vnášíte sem skrze své tělo s velkou silou kvality pravdy a čistoty. Pokud to budete zvládat, vibrace vaší duše porostou. S tím poroste vaše energetické pole, vaše síla a zároveň i vliv na ostatní. Čím vyšší budete mít vhledy, tím vás to povede k hlubšímu a komplexnějšímu pochopení. Bude ubývat světa, který je vně vás, a bude přibývat světa, který je uvnitř vás, je vaší součástí. Budete tak vnímat mnohem méně vnějších vlivů, nepřátel a mnohem více vnitřních změn, ladění, posunů. To je jediná čistá cesta. Všechno ostatní jsou "zkratky" k síle, moci a energii.

Dala jsem slovo zkratky schválně do uvozovek, protože jsou to relativní zkratky. Dříve nebo později vás z nich život totiž vrátí zpět. A tady se vracím znovu k nadpisu tohoto článku.

Má duchovní růst bolet?

Ideálně nemá... Pokud by vše bylo v souladu s božím řádem, žádná bolest není nutná. Ale tady vše v souladu není. Je tady toho ještě stále mnoho nesouladného, co je potřeba přetvořit, vyladit. U některých jsou to drobnosti, nuance, u jiných to vyžaduje radikální transformaci. A je dost pravděpodobné, že zrovna ti jedinci, kteří se potřebují změnit nejvíc, se taky budou nejvíc bránit. A právě to jim bude působit bolest. Nevědomost a nepochopení způsobuje odpor. Může to pak být z jejich strany vnímáno jako ataky negativních energií, jako negativní vlivy. Zvlášť pokud se to bude týkat těch, kteří ovládají média a mají mnoho přívrženců. Místo, aby se změnili, burcují své přívržence k obraně proti negativním energiím, tahají ostatní do svých problémů, zaplavují síť svými strachy a přehazují své nevyřešené věci na důvěřivé posluchače a čtenáře, kterým pak je za ně špatně. Tím se potvrdí pravda autora, on získá energii na svou další existenci ve starých vzorcích a příslib následovníků i v budoucnu. Tak se oddálí jeho šance na změnu i na prozření těch, kteří jsou s ním spojeni. A tak pořád dokola.

Proto méně čtěte, méně sledujte televizi a méně surfujte po internetu. Buďte více sami se sebou a s těmi, které máte rádi. Tvořte sami sebe a svůj život. A pamatujte, že to, čemu dáváte pozornost, to z vaší energie roste.