Koho (ne)volit?

15.05.2019

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Pro mě osobně mají význam spíš symbolický a vnímám je jako příležitost k pozastavení a zvědomění určitých duchovních principů.

Jako zodpovědný volič jsem si prošla nejen seznamy kandidátů stran, o kterých uvažuji, ale vyzkoušela jsem i volební kalkulačku, kde jsem porovnala své postoje s programy jednotlivých stran. A když jsem tak pročítala jednotlivé otázky a snažila se nad nimi zamyslet, zjistila jsem, že u většiny z nich vlastně nevím. Nevím, co je správně, nemám priority a pokud se k něčemu přikláním, je to spíše ano, spíše ne, případně ano či ne, ale za určitých okolností...

A došlo mi, že to bude asi tím, že to není o tom, co je správně a špatně, ale je to rozhodování o tom, čím/kým/jak chceme být. A každá ta cesta má své výhody a své výzvy. Některé jsou zjevné na první pohled, jiné se ukážou později. Někdy to, co se jeví jako výhoda a jednoznačné plus, může v delším časovém horizontu způsobit problémy. Je třeba to prostě zkusit a neustále ladit a diskutovat. S tímto vědomím se ale škála těch, které lze volit, případně je respektovat, pokud budou zvoleni, velmi rozšiřuje.

Pak se tedy volba přesouvá do jiné roviny. Pro mě je důležité volit někoho, kdo to má podobně jako já. Kdo má sice priority a vize, ale není extrémně vyhraněný. To je podle mě základní minimum pro kohokoli, kdo chce pracovat pro společnost.

Už delší dobu ale vědomě podporuji ty, kteří mají ještě něco navíc. Na našich přednáškách o typologii duší hovoříme o tom, že existují duše (bytosti), které mají přirozeně sjednocující princip. Jsou to jedinci, kteří dokáží:

- držet vizi a vědomí smyslu pro různě velké celky,

- tvořit pole spolupráce a posilovat radost ze společné tvorby,

- zvyšovat šanci na vzájemné porozumění a předcházet tak dělení, rozbrojům,

- být přirozenými autoritami, tedy těmi, kteří jsou na své pozici vítáni, nebudí odpor a ostatní vnímají, že jsou pro celek přínosem.

Vím, že to může pro někoho znít příliš idealisticky a nereálně. Ale ono to reálné je. V souladných jemněhmotných světech takovéto sjednocující bytosti existují a jsou milované a respektované. I mezi nám v této realitě je mnoho jedinců s tímto potenciálem. Nejsou to jenom ti, kteří mají tvůrcovské duše, ale lidé s dušemi archandělů a andělů či různé typy duší s "královským" či "velitelským" principem. Každá ta energie je trošku jiná, ale všechny podporují schopnost být v jednotě a zároveň být každý sám sebou, podporují pestrost a zároveň ji dokáží uspořádat nenásilně v jeden celek. Tak to je v božím řádu a je jen na nás, abych tuto matrici dokázali otisknout i do našeho života v této realitě.

Ale jak už jsem naznačila, jedná se o potenciál. A já se dívám, u koho ten potenciál vnímám, a také sleduji, jak s ním pracuje. A velice si přeji, aby přibývalo ve veřejném životě těch, kteří tento potenciál budou žít a používat ve prospěch ostatních, a také aby rostl počet těch, kteří je uvidí a ocení. To je totiž zákonitost. Čeho si ceníme, to roste a sílí. Pokud bude poptávka po silných slovech a gestech, pokud bude tolerováno a oceňováno to, že někdo roste a zvětšuje svoji důležitost tím, že snižuje názory a činy ostatních, pokud se situace řeší tím, že se hledají a označují viníci, místo aby se hledalo poučení a řešení, pak se nikam neposuneme. A bude hůř.

Naše společnost teď prožívá velkou zkušenost rozdrobenosti a protivenství. Můžeme teď hodně pochopit. Jsem hluboce přesvědčena, že kdyby premiér a prezident byli muži na svém místě, nebylo by proti nim tolik odporu. Ani jeden nemá energetické pole a nadhled na to, aby dokázali vést a zastupovat tak velký celek. Oni nejsou těmi přirozenými sjednocujícími autoritami, nemají ten "dar od Boha" a nechtějí si to přiznat. Musí proto používat všelijaké divnopraktiky, aby udrželi svůj vliv. Nejnebezpečnější je, že musí zpochybnit ty, kteří to cítí jinak, a přetvářet realitu, aby sami před sebou obstáli.

Já nejsem schopna posoudit mnohé ekonomické či politické kroky, protože nemám dostatek informací (a ty nemá mimochodem nikdo z nás) a snadno by mě někdo mohl utlouct argumenty, ale vnímám jejich energii a vidím, co tvoří, co dělají s národem. Svět se jim hroutí pod rukama. To, co má tvořit celek, je rozděleno a oni to řeší tím, že to popírají. Žijí ve své bublině, do které nepouštějí nic, co nepotvrzuje jejich obraz světa. Jejich politika ale v důsledku oslabuje nás všechny. Čím déle v tom budeme, tím více nás to jako národ bude bolet, hůř se nám budou vykopané příkopy zasypávat a těžko se budeme vracet k sounáležitosti.

Pokud tedy chcete žít něco jiného, všímejte si těch, kteří jsou otevření, mají nadhled a přirozeně sjednocují, aniž by byli bezbarví. Hledejte je napříč stranami a hnutími, podporujte je, věnujte jim pozornost, mluvte o nich. To, čemu věnujeme pozornost, roste a sílí. Každý krok správným směrem je cenný. Volte ty, kteří nebudou přispívat k další polarizaci společnosti, kteří nebudou tento virus roznášet dál do Evropy.

Ač se nám to líbí, nebo ne, budoucnost bude jen tehdy, když se budeme navzájem vnímat a spolupracovat. Je potřeba se tomu otevřít. Vesmír je založen na spolupráci, propojenosti. Každý sám je omezený a konečný. Celek je neomezený, nekonečný a nevyčerpatelný.