Iluze brání přijímání boží energie

"Kdyby Bůh existoval, tak by tohle nedopustil. Jak je možné, že Bůh nezasáhne, když lidé na Zemi trpí?"

Asi už jste někdy podobné výroky slyšeli. Koneckonců - možná vás také občas myšlenky tohoto druhu napadnou. A vlastně ani není divu. Svět není v nejlepším stavu, do Ráje to tu má daleko. Boha nikdy nikdo neviděl, tak jakou máme jistotu, že vůbec existuje. A když existuje, jaký asi je, jak vypadá, co cítí, jak přemýšlí?

Jestliže připustíme, že něco takového jako Bůh existuje a budeme současný stav světa považovat za výsledek jeho práce, může to vypadat, že je buď extrémně neschopný, anebo je sadista, který se baví pohledem na naše utrpení.

Samozřejmě pokud Boha vnímáme jako tatíka na mráčku, který nás vychovává, odměňuje a trestá dle svého uvážení, pokud od něj jako od rodiče čekáme, že za nás něco vyřeší, že napraví, co jsme zkazili, musíme být nutně velmi zklamaní.

Jenže co když je to jinak? Co když je chyba na naší straně, v našem přijímači?

Co když je Bůh neomezené pole možností, které je nám dáno k životu? Bezpodmínečná láska, tedy LÁSKA a SVOBODA. Jakékoliv zasahování do našeho tvoření by pak bylo projevem nelásky.

Co když je tady Bůh s námi stále, ale nezasahuje přímo, jen nabízí možnosti a ukazuje cesty, pomáhá nám zůstat v lásce a neztratit se ve hře duality? Co když respektuje naši svobodu, i když jeho energii zneužíváme k tvoření nesmyslů, k ničení Země i sebe navzájem?

Pak bychom si museli přiznat, že problém je v tom, že my nejsme schopni se jeho energii otevřít a jeho pomoc uvidět.

Je to proto, že jsme více či méně zabaleni různými iluzemi, které nás drží v oddělenosti. Už tisíce let.

Možná ale někteří z vás v posledních době zavnímali energetické změny a cítí, že se něco velmi silně mění. Ony velmi staré kolektivní iluze, které nás kdysi vrhly do reality omezených možností, do reality linearity a oddělenosti od Boha, se totiž rozpouští. Jsou to iluze, které nám zabránily vidět Boží pomoc, přestože tady stále byla.

Mnozí z vás proto nyní mohou procházet silným procesem deziluze, který může být vnímán až jako krize identity a ztráta smyslu existence. Ale věřte, že i když to vypadá, že ztrácíte to, co bylo hlavními pilíři vašeho života, děje se tak proto, abyste mohli získat mnohem víc, abyste mohli objevit sebe sama ve své skutečné energii, v pravdě, v čistotě, vnímat stejně tak i ostatní a surfovat na vlnách neomezeného Božího oceánu.

Jinými slovy: je čas rozpustit veškeré iluze, které nám brání "vidět Boha". Za poslední měsíce se prostor pro naše duše a Boží pravdu velmi zvětšil. Rozpouštění iluzí postupuje od nejnovějších vrstev k těm nejstarším. Iluze, které nám brání vstoupit do spojení s Bohem, jsou opravdu velmi staré. Nyní se zvědomují, aby mohly navždy zmizet. 

A jsou nám všem důvěrně známé: pocity vlastní důležitosti, velikosti...., pocit, že já jsem v pořádku, ale ostatní to dělají špatně, nechápou mě, ubližují mi...., pocit, že to musím zvládnout sám, protože ostatní nejsou tak schopní nebo tady nejsou vůbec nebo neexistuje vůbec nikdo (ani Bůh), kdo by mi pomohl.

Tyto iluze vedly k většímu a většímu oddělování jedné bytosti od druhé, od Boha (tedy vyšších souvislostí a pravd) a jeho nekonečných možností. Mnozí se pak v důsledku těchto iluzí cítili přetížení a bezmocní a dostali se na místa, která jim nenáležela. Tyto iluze byly jako mlha, díky, které jsme neviděli jeden druhého a mysleli jsme si, že jsme na všechno sami. Boží pomoc, pomoc duší z vyšších dimenzí, tak zůstávala většinou nepoznaná, nepřijímaná. Viděli jsme jen to, co jsme dokázali vidět, a vodu z nekonečného Božího oceánu jsme přijímali po kapkách, navíc každý po svém. Možnosti spojení a spolupráce tak byly výrazně omezené, protože každý trval na správnosti těch "svých kapek", které zachytil.

Jenže částečná pravda není BOŽÍ PRAVDA.  Mezi námi je spousta takových, kteří si myslí, že to, co oni sami nevidí, nechápou, necítí, to neexistuje. Tento postoj, ta oddělenost od nekonečného Božího oceánu, se otiskla i do našeho mozku. Proto teď musíme jít zpět krůček po krůčku a učit svůj mozek vnímat Boha. Je totiž všeobecně známo, že to, co mozek nezná, to nejsme schopni vidět.

V důsledku "luciferské infekce" jsme byli vrženi do iluze omezených možností. Cesta, po které se ubíral vývoj na Zemi, byla uměle oplocena a větve nekonečných možností byly osekány a život tak začal být vnímán lineárně. Ty mantinely se pak zhmotnily i v našich mozcích. A nikdo si toho nevšiml. Žili jsme v iluzi, že se svobodně rozhodujeme, že si volíme z různých možností. A když možnosti na výběr nebyly, tak jsme si mysleli, že je to Boží vůle, vyšší záměr, volba naší duše... že to tak prostě musí být, že musíme něčím nepříjemným projít, abychom něco odčinili, pochopili, získali... Jenže je to úplně jinak. Bůh žádnou takovou vůli nemá. A už vůbec nemá žádnou potřebu nás trestat nebo jakkoli jinak vychovávat.

Nemá ale smysl si cokoliv vyčítat, protože to byly silné kolektivní iluze a jednotlivé bytosti neměly většinou vůbec šanci je prohlédnout a vysvobodit se z nich. Veškerá učení o egu, od kterého je třeba se oprostit, zatím nemohla přinést skutečné osvobození. Vedla jen z jedné iluze do druhé a k dalšímu oddělování jedné bytosti od druhé a vzájemnému hodnocení a vymezování se.

Teď se ale situace mění, mlha se zvedá. Každý teď má příležitost vidět v pravdě sama sebe a uvidět konečně i ostatní, má šanci cítit, kde je jeho místo, jaký je jeho skutečný přínos do společného tvoření a jak jeho energie navazuje na ostatní. Možná to nebude jednoduchý proces, možná bude i trošku nepříjemný a pravděpodobně bude i nějakou dobu trvat, než se vnitřně přeskládáme. Vede to ale k osvobození, k nesmírné úlevě, uvolnění energie a hlavně ke zjištění, že už nejsme sami.

V očích Božích, v řádu Božího stvoření jsme všichni důležití, i když jsme každý jiný a jsme jiným kolečkem v soukolí. Každý z nás má jedinečnou energetickou výbavu, nese určitý aspekt Boží energie, díky které ho role, pro kterou byl stvořen, nezatěžuje, ale je pro něj naprosto přirozená, lehká. Pokud jsme na svém místě, jsme sami sebou a ostatní také, neexistuje nic takového jako PRÁCE nebo NÁMAHA. Vše je jen zábava, lehkost, krása a láska.

A tady narážíme na další kolektivní iluzi, které naše duše podlehly, totiž že je třeba držet nějaké hodnoty a úroveň energie, že je nezbytně nutné zabránit pádu toho, co bylo stvořeno. Hlavním smyslem naší existence se stal výkon, růst a držení toho, co už je. Na tom stojí celá naše společnost. Navíc jsme si kolektivně nastavili, že každý, kdo má energii, musí ji dát ve prospěch tohoto "ušlechtilého" cíle. (Čím víc máte energie, čím jste schopnější, tím víc jste byli povinni dát ve prospěch celku.) Nastavili jsme pravidla dřiny a musení, která vedla k větší a větší přetíženosti a napětí. Strach ze zániku toho, co už je, vedl paradoxně k tomu, že to, co jsme drželi, se o to víc rozpadalo. A čím víc se věci kolem nás rozpadaly, tím víc jsme dělali všechno proto, abychom je udrželi.

Vznikla nemocná společnost, ve které ti, kteří měli potenciál a energii, byli kolektivními energetickými konstrukcemi tlačeni k výkonům. Jakékoli vybočení z cesty a snaha o vymanění se ze systému byla trestána a dotyčný byl vrácen zpět. Znamená to, ti jedinci, kteří měli největší potenciál něco změnit, byli energeticky nejvíce zatěžováni, až sami pod tou tíhou padali. Dostali jsme se tak do začarovaného kruhu. Obvod toho kruhu se navíc neustále zmenšoval a manévrovací prostor se zužoval.

V současnosti se karta obrací. Díky tomu, že se inkarnovalo mnoho duší s vysokými vibracemi najednou a že se koncentrovaly na území České a Slovenské republiky, dochází k rozpouštění těchto kolektivních konstrukcí. Přichází čas velkého uvolnění. Vědomého uvolnění. Uvolnění, které vychází z vědomí, že není důvod cokoli držet, protože tu jsou nevyčerpatelné možnosti vesmíru, z poznání, že to, co ztrácíme, co končí, není jediná možná realita, ale že v každém okamžiku, v každém bodě je možnost nového zrození, nových nečekaných cest...

Tak si to užívejte! :-)

© Iva a Martin Uhlířovi, 2016 (aktualizace květen 2019).  Fotka od StockSnap z Pixabay.

Článek smí být dále šířen a kopírován pouze v neupravené a nezkrácené podobě a pro nekomerční využití. Podmínkou je uvedení autorů a zdroje článku s aktivním odkazem.