Bůh se vrací - 1.část

Už v několika předchozích článcích jsem psala o tom, že to, co nás dělí od Boha, jsou iluze. Jinými slovy to znamená, že důvodem, proč se boží energie v plné síle a rozsahu nemůže v této realitě projevit, jsou naše představy o světě, o životě, o sobě samých a koneckonců i o tom, jaký je a jak se projevuje Bůh, jak vypadá boží inspirace a božské vedení a jaká je role člověka v rámci konceptu stvoření.

Oproti středověkým představám jsme sice v mnoha směrech ušli kus cesty, uvažujeme svobodněji, ale aniž bychom si to uvědomovali, podlehli jsme zase jiným, novým iluzím.

Tento článek je směřován především k těm, kteří se již považují za duchovně otevřené, probuzené, vnímají mnohé duchovní souvislosti a snaží se je integrovat do svého života. Píšu jej proto, že cítím, že je čas kolektivně překonat další úroveň iluzí.

To, že tvoříme svoji realitu svým myšlením, je fakt, který už řada osob přijala jako samozřejmou součást svého života. Nicméně i ti, kteří o tom nepochybují, mají často tendenci přemýšlet velmi nízko, v malém a interpretují věci, které jim do života přicházejí, podle stále stejných vzorců.

Staré vzorce myšlení jsou nahrazovány novými. Řada duchovně hledajících jen z čistě materialistického myšlení přejde do světa duchovních šablon a vzorců myšlení, které se naučí na různých duchovních seminářích nebo vyčtou z knih a článků na internetu. A tady je právě ta výzva!

Ti, kteří se považují za duchovně pokročilé, často už nejsou otevřeni novým vysvětlením, novým úrovním poznání a vše, co jim do života přijde, si vysvětlí podle osvědčeného vzorce. Internet jako dokonalé médium tomu jde velmi rychle naproti, a tak se kolektivní představy o tom, co, jak a proč se děje, velmi rychle násobí a upevňují. A když už to pak slyšíte tuhle a támhle, píšou to tady i tam, tak to přece musí být pravda, že? A tak vznikají nové iluze. Mnohem rychleji a s větší silou než ve středověku.

A co když je to všechno ještě úplně jinak? Co když pořád vidíme jen malé části a na jejich základě si zcela nesprávně a každý jinak domýšlíme celek?

Češi a Slováci jsou sice v tuto chvíli nejprobuzenější národy na světě, ale s rostoucí duchovní otevřeností, roste přímo i síla našich myšlenek, našeho tvoření. Teď jsme ve fázi, kdy můžeme velmi rychle otevřít neomezené možnosti nového světa, nebo nám může snadno ujet vlak a vrátíme se o mnoho kroků zpátky. Je to jen o tom, jak budeme přemýšlet.

A pokud jste dočetli až sem, jste ti, kterým se ráda pokusím popsat nepopsatelné, tedy vyjádřit slovy, v čem ta změna spočívá.

Mnoho duchovně otevřených se shodne na tom, že Bůh je bezpodmínečná láska, že je nekonečný/á a obsahuje všechny možnosti a varianty energií. V podstatě není možné, aby bylo něco, co není Bůh. Pro Boha není nic vnějšího, vše je uvnitř, vše je jeho/její součástí. V tom je jeho/její síla. (Tradičně řeším problém se slovem BŮH, s jeho mužskou podobou a navíc významy, které mu byly přisuzovány, ale lepší slovo nemám, a tak jej budu s dovolením používat dát, i když zdaleka není dokonalé.)

Čím blíž Zdroji- Bohu, tím víc vědomí, že to tak je. Tvoření je ale stupňovité. Části (duše), které se zrodily ze Zdroje- Boha, pak rodí ze své energie další části (duše) a ty pak mohou tvořit ze sebe další části (duše)... Zdrojová energie je nejkomplexnější, nejmnohorozměrnější=nekonečná ve svých variantách, všechny možnosti jsou najednou. Dílčí části jsou méně a méně komplexní a představují každou z kvalit projevenou až do její plnosti, krajní možnosti, jinými slovy jsou dokonale projevenou cestou, variantou, možností.

Žádná část Boha není lepší než jiná část Boha, všechny jsou krásné a jinak dokonalé. Krásná je celistvost, krásný je i prožitek plnosti, síly a intenzity na jedné z cest. To vše za předpokladu, že toto vědomí krásy celku všechny stvořené části cítí a nezapomenou na ně!

Iluze je v podstatě cokoli, co nám zabraňuje vnímat sebe sama jako součást celku a vnímat tak i ostatní. Ovšem pouze kult jednoty může být sám o sobě také zavádějící. Je to jen jeden rozměr. Bez dalších rozměrů může být zaměněn velmi snadno ve stejnost, rovnost, plochost... a od toho už je jen krůček k nesvobodě, bezmoci a podřízenosti.

Zároveň je totiž nezbytné vnímat i to, v které části stvoření se nacházím, kde je moje místo a kde jsou ostatní. Jakmile začneme míchat "hrušky s jabkama", poměřovat něco s něčím bez vědomí božího řádu, vzniká jedna iluze za druhou.

Třeba iluze Světla, duchovní čistoty a velikosti. Ano, ano, to je právě ta iluze, kterou teď máme společně rozpoznat.

Když se nějaká boží část rozhodne prožít a vyjádřit právě kvalitu intenzity božího Světla, tedy nejsilnější možný aktivní tvořivý aspekt v silné koncentraci a zaměření, je to možné. A je to v souladu s božím řádem. Ale nesmí zapomenout na to, že je projevem pouze jedné z možností, že je pouze částí Boha a že té intenzity může dosáhnout jen proto, že se vzdala komplexnosti (může tedy prožít svoji jasnost jen vůči něčemu jinému, co opustila). Pokud se ale stane, že dosáhne výšky a intenzity Světla a pak se "ohlédne" a podívá se ze své pozice na ostatní části a uvěří tomu, že je lepší, krásnější, dokonalejší než ti ostatní, z jejího pohledu méně zářiví, nastává problém, nerovnováha. A pokud ti ostatní uvěří tomu, že jsou opravdu méně zářiví, krásní a dokonalí, problém se umocňuje.

Tak se může snadno stát, že se chytíme do hry na Světlo a Temnotu, Dobro a Zlo, Krásu a Ošklivost, jinými slovy upadneme do duality.

Bůh je komplexní, má všechna řešení a všechny možnosti a pokud budeme preferovat intenzitu před celistvostí, rychlou cestu k energii a úspěchu před pochopením, budeme odmítat některé stránky života a sebe samých, stále poukazovat na nedokonalost jiných, na to, co je "špatně", co je z našeho pohledu nedokonalé, nehezké, špinavé, nezdravé... a budeme se vůči tomu energeticky vymezovat (čímž myslím vnitřní odpor, nikoli vnější projevení slůvkem NE, které je v pořádku, pokud je uvnitř pochopení a láska), můžeme mít sice pocit, že jsme ti dobří, čistí, světlí, ti, co jsou duchovně daleko a vzdáleni od nedokonalosti tohoto světa, můžeme dokonce na nějakou dobu prožívat euforii a dosáhnout se svou inspirací do vysokých sfér, ale nic tady nezměníme, jen upevňujeme dualitu, podporujeme svoji výlučnost, rosteme na úkor ostatních a rozšiřujeme množství energie, které jsou upřeny boží kvality a nemůže se tím pádem změnit.

Tato doba teď potřebuje ty, kteří jsou ochotni jít cestou komplexnosti, vzdát se černo-bílého vidění a uvidět, jak spolu věci opravdu souvisí. Jen ti, kteří přestanou od sebe oddělovat hmotu a duchovní svět, přestanou bojovat proti vnějším nepřátelům a škodlivým vlivům, mohou do této reality skrze sebe "pozvat Boha", uvidět jeho kvality, možnosti a tím pádem otevřít cestu proto, aby se tato realita mohla opravdu hluboce změnit.

©Iva Uhlířová, 2017. Článek smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě a s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.