Tento článek jsem původně začala psát jako příspěvek do jedné diskuze na Facebooku. Opět se ale ukázalo, že se nemůžu do žádných diskuzí zapojovat, protože nejsem schopna reagovat krátce a věcně, ale potřebuji vždy uvést široký kontext, jehož součástí dané téma je. Výsledek je takový, že z toho nakonec vznikl článek. Nicméně jeho struktura bude...
... patří těm, kteří cítí svoji božskost. Vím, trochu provokativní začátek. Ale jak jinak začít, když se chystám rozbít další z duchovních mýtů.
Ukazuje se, že dozrál čas, kdy je potřeba aktuálně a jednoznačně pojmenovat, popsat Boží zákonitosti, které tvoří a ovlivňují život ve vesmíru. Je to krok otevírající další vývoj, krok, který je nezbytný k uvolnění zacyklení, do kterého se vývoj v této části vesmíru dostal.
"Kdyby Bůh existoval, tak by tohle nedopustil. Jak je možné, že Bůh nezasáhne, když lidé na Zemi trpí?"
Základním omylem naší doby je fakt, že plýtváme téměř veškerou svou životní sílu na to, abychom se stali někým, kým ve skutečnosti nejsme. Své kvality, svoji jedinečnou energii, se kterou jsme byli stvořeni, vnímáme jako samozřejmost, v horším případě dokonce jako slabost. Místo toho, abychom žili svoji pravdu, tvořili ze sebe a užívali si...
Jestliže se od něčeho začneme oddělovat, vymezovat se vůči tomu, odpírat tomu svou láskyplnou energii ve snaze se uchránit a nenechat se energeticky stáhnout, stává se to bez našeho světla a lásky ještě temnějším a těžším - a o to více nás to pak tíží a stahuje.